10.-12.10.2025 | v podvečer + další den a dopoledne, 65 kilometrů Třeboňskem po hranici ČR
Krajem torz krbů hlásek, krajem rovinatým..
Tuhle parádu nám naplánoval Džarda, akorát nás trošku zaskočil tím, že nám trasu PŘEFOTIL!??#$%&*& z monitoru mobilem a poslal. Poradili jsme si s tím nakonec tak, že jsme na trasu ani nekoukli a navigaci nechali na něm. Vyrážíme.
V páteční podvečer začínáme tůru v Nové Bystřici, podél golfového South Forku se v mrholení přesouváme do restaurace Peršlák. Obsluha je tam excelentní, návštěvníci vesměs rakouští. Platíme, odcházíme do noci. Kluci vyslyší mé přání a najdeme si nocleh uprostřed lesů ještě před Staňkovským rybníkem, něco mi říká, že tu neznatelnou pěšinu ukrytou pod hraniční čárou bychom si měli dát až za světla.
Noc je překvapivě teplá a tak se ráno vyspaní spouštíme dalších 300 metrů k rybníku (spíš jezeru) a nestačíme se kochat tou parádou, kterou procházíme. Naprostá krása vybarvená podzimem. Džarda prohlásí, že tohle patří rozhodně do top trojky, co zatím podél hranice viděl. Překvapuje nás množství torz po krbových komínech hlásných stanovišť pohraničníků. „Neprojdou!“..
My naštěstí prošli.
V půli dne stihneme návštěvu hospůdky U Dračice, která nemá chybu, porce jsou to veliké, pokrmy vychucené. A hlavně. Pohostinnost co tu panuje bychom ohodnotili šesti hvězdičkami z pěti!
„Dobrý den, vy jste STEZKAŘI? Měli byste kafe zdarma.“ Prozrazuje nám slečna servírka pointu již předem. „NE! Nejsme.“
Džardo, bylo dobrý?.. 😀 (Džarda si tím kafem získal naše hluboké opovržení a hanlivou přezdívku Mirek!. Bude tvrdit, že si ho nedal, ale.. Dokaž to 😉
Po tomto bonbónku hned v úvodní partii našeho vejšlapu je následující část lesa maličko fádní, jestli se to ale dá o lese vůbec říct.. Možná je to ale též mírně zakaleno „starým zraněním z války“, které se úpěnlivě ozývá a znepříjemňuje každý krok poslední třetiny..
Do navigace se chvílemi snaží Mirkovi fušovat Kerny. Nechal si od Bóči doporučit značku mobilu. Akorát to má tu chybičku, že se mu GPSka zasekla někde na Velkým Javoru, někdy před měsícem a odmítá se hnout. Často tedy úplně netuší, kde zrovna jsme a ani pohled do Mirkovy podrobně připravené mapy a přefocené mobilem mu s tím rébusem moc nepomáhá. Vede dál až do soumraku Mirek. K večeři nám ještě plánoval bambusové výhonky a Lichi nápoj zdarma pro stezkaře v Č. Velenicích, ale tam mě kolínko ten den již bohužel nepouští.. Vybalujem spacáky před branami města.
Druhá noc je opět velmi teplá, až se člověk ani nezdráhá si dojít ve dvě v noci na záchod 😀
Poslední den se válečné bolístky umoudřují a tak se v pohodovém tempu 5,8 – 5,9 km/h (měřeno dle Kernyho metriky) řítíme i přes finální zvlnění až k vlakové zastávce Nové Hrady, která není v Nových Hradech a s blaženými úspěvy po dalším parádním výletě ujíždíme po kolejích zpět do reality..
