8.-11.10.2020 | 90 kilometrů po severní hranici ČR
Krajem malebných roubenek, krajem Jiráskovým, asfaltovým..
Vlhká etapa dešti nasáklou krajinou (Bóčo díky za geniální zkratku mokrou loukou :D), převážně po tzv. hřebenovce – Jiráskově cestě. Hloubání v potemnělém mlžném oparu má určitě svou mystiku.
Koupel v podzimní Divoké Orlici nemohla chybět, někdo musel za ledového Džardu důstojně zaskočit!
Vedení hlavní turistické trasy napříč Orlickými horami bylo po mne nicméně obrovským zklamáním. Potenciál tu rozhodně je, nicméně následováním červené stezky, jej rozhodně nezažijete. Více než 90% je totiž nepochopitelně vedeno po asfaltových cestách, příp. nepříjemných štěrkodrtích. Osobně jsem si našeho velikána již navždy přejmenoval na Alois Asfalt Jirásko..
Ocitli jsme se na chvíli i v malebné krajině, jíž se proplétala přírodní stezka, ale téměř výhradně to bylo ve chvílích, kdy jsme zvolili vlastní alternativu, před zmiňovanou červenou.. Je to smutné, doporučuji místním značkařům pro inspiraci navštívit např. stezky v Bavorském lese. Nepamatuji si, že bych tam vůbec na vedení stezky po asfaltu narazil??
Jinak moc děkujeme hard-rockovým čertům z útulny v Pekle, oslava narození malýho Jarouška nemohla proběhnout důstojněji, dokonce s telemostem s jeho tátou, anžto s námi pro tentokrát nemohl vyrazit. V klání v noční střelbě jsme dokonce nad místním kuchařem vyhráli jeho dívku, načež se s naší výhrou pro jistotu po francouzku vypařil 😀
Při pohledu na vedení trasy pak nezbývá než povzdechnout, že jsem se nechal zviklat zpanikařením souputníků ve finishi, čímž došlo na přeprogramování závěrečné trasy z lesů v podstatě do města. Ale nebojte, budu do příště trénovat asertivitu 😉
Každopádně akce na závěr sezóny byla zdařilá, díky za ni a příští rok nashle! (Kluci mají již našlápnuto k zakončení celého projektu :O )
- ušlá vzdálenost: 90 km
- nastoupáno 2145 m