Expedice česká hranice, Lichkov – Jeseník (Králický Sněžník, Rychlebské hory)

28.-31.5.2021 | 100 kilometrů po severní hranici ČR

Krajem kopcovitým, sněžným, krajem hraničních stezek jak vystřižených..

Po velkém čachrování s termínem jsme vyrazili na přelomu května/června, očekávajíce plahočení s jazykem na vestě, do půl těla, možná na boso? Co ale jiného čekat na Králickém Sněžníku, než sníh.. Po ranním probrození provlhlé louky tedy nastoupáváme poctivé a táhlé výškové metry a když se přiblížíme na dostah Malého Sněžníku, strhává se sněhová bouře, která polevuje až prakticky po sestupu ze Sněžníku Králického. Kolem pramene Moravy téměř prolétáváme, stihneme jen ochutnat lahodný pramen a raději mizíme, tradiční polská hlasitá rozšafnost nám k srdci stále nepřirostla. Vzpomínáme, když jsme procházeli kolem jejího soutoku s Dyjí, tam kde opouští ČR v jihovýchodním cípu. Tam jsme tedy raději neochutnávali..

Úvodní část od Lichkova nám dávala vědět, že není moc frekventovaná, občas jsme prostě šli loukou či mokřadem, když se cesta téměř vytrácela. Jakmile jsme ale vstoupili do lesa, celé následující dny jsme žasli, jaká parádní hraniční stezka tam vede, přímo ukázková. Pokud by měl někdo pouze dva dny a chtěl zažít tu pravou, modelovou pěšinu po hranici, je to právě zde. Pohybujeme se poměrně vysoko a občas jsme proto odměněni parádnimi výhledy. Druhý den tedy ještě zažíváme intenzivní lijavec, ale naštěstí těsně před vypuknutím trudomyslnosti zahlédneme Paprsek naděje, je to vlastně horská chata s parádní restaurací. Zapadáme dovnitř, ani se nestihneme pomodlit u kaple sv. Kryštofa. Každopádně mezitím přestává pršet i tak a proto řádně posilněni můžeme vyrazit na zbývající večerní štreku. Dřevěnou útulnu nebylo možné jen tak minout a tak nám poskytla spásný azyl, dokonce s večerním ohněm v krbu. Vzhledem k tomu, jak celou další noc lilo, to byl malý zázrak. Následující dva dny bylo náramně a slunečno, tak jen proplouváme hraničními chodníčky. Poslední den pro úspěch dorážíme do prakticky nové moderní, dvoupatrové útulny v Bílé Vodě. I přes to, že nikoho dalšího z neděle na pondělí neočekáváme, dorazily v podvečer ještě dvě turistky, ze kterých se vyklubaly zdravotní sestřičky, holdující extrémním ultramaratónům a navigačním soutěžím, s brutálním nápočtem převýšení i kilometrů. Tím nám naprosto cupují a degradují náš výkon, ale nám to nevadí a dál si užíváme večerního ohně, na této etapě již druhého!! Poslední den již pouze seběhneme dolů z kopců, smyjeme ze sebe pot z cest ledovou vodou v horském rybníčku a upalujeme na nádraží. Je parádní, když si při návratu můžete vše znovu projít, při pohledu z okénka vlaku, či autobusu.

Příště již kluci možná dorazí poslední severní etapu a bude jim zbývat pouze slavnostní kousek, nejblíže od domova! Až jednou, za roky dojde řada i na mě, líbilo by se mi končit symbolicky na kopci Hraničník (1280 m, přímo na hranici).

  • ušlá vzdálenost: 100 km
  • nastoupáno 3632 m

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Upozornit emailem na navazující komentáře. Můžete se též přihlásit k odběru bez omentování.