15.-18.7.2021 | 146 kilometrů jižní trasou
Krajem malinovým, krajem lesních kostelíků k rozjímání, krajem usměvavých lidí.
Po třech a půl hodinách spánku, téměř třech hodinách v autě a dalších pěti vystřídaných dopravních prostředcích (bus-vlak-vlak-vlak-bus) bylo i 34 km prvního dne celkem zajímavých. Mezi dalšími 41něma, 40ti ani posledními 31něma, ale prozměnu s pěkným převýšením přes 1500 m tedy rozhodně nezapadl. Nejdříve jsme se vypravili dobrých 8 km zpět, až na rozcestí severní a jižní trasy, tam kde jsme již jednou vyrazili na S – sever. Tentokrát tedy na S – německy jih.
Cesta se poměrně poklidně vyvíjela, s občasným osvěžením zajímavějším místem až postupně gradovala zmiňovaným čtvrtým a naším posledním dnem, který byl téměř celý ve znamená stoupání. Pokud jsme tedy zrovna neztratili pracně nastoupanou výšku rychlým sklesáním do nějakého průsmyku. Na to, že nám Norové předpovídali, že nemáme šanci prokličkovat dešti ani jediný den, bylo nakonec krásně a zmokli jsme pouze třetí den, půl hodinku před cílem. Zato tedy fest.
V soutěži nejzajímavějších míst jsem uvažoval rozhodnout mezi místy Lauberberg poblíž Falkensteinu a vrcholem Käsplatte poblíž Sankt Englmar, nicméně naprosto famózním místem po trase bylo kamenné moře Hölle poblíž Postfelden. Po návštěvě něčeho takového pak necháte velmi dlouho foťák v kapse..
