Volání divočiny..
Yabasta woe, sníh, musím trénovat! Beru cajk na pisty, budu pilovat celej den..
Jede Bořek „Nemůžu!“ Volám mu, super, jede! Může! Bere auto! Kdo by ještě jel? Pátráme..
Joe vzdává.. „Kua.. Já bych jel.. Nemůžu“. Hází to na kašlík, ale všichni víme, že je v tom pinčes 😉
V předvečer ho ale s Nodžim zpracováváme, ještě něco poladím do tří na compu a v půl čtvrtý už frčí Ford comfort line s tabulkou pod značkou yabasta.cz směrem.. Mölltal! Po roce a půl, co se tam chystáme, to by šlo :p Tak mě napadá, víte, proč vlastně vzniknul Ford? ;D
Ani jsme skoro s Joem nespali, nicméně za Salcburkem jsme byli snad za pár minut 🙂 Tu postel ze snowboardu na dalších cajkách jsme vymysleli náhodou, ale dobře. Naštěstí byl volant v dobrých rukou a tak to nedopadlo jako v tom vtipu „Víte, co proletí čmelákovi hlavou, když se srazí s kamionem?… Prdelka“ Střídání stráží. Bořkovo toasty byly taky výborné, ještě že tu Hanku máme 🙂
Z rozjímání nás vytrhnul kousek po Bad Gasteinu Miloš (Sygic GPS), kterýmu jsme dali za úkol hlídat cestu. „Po pěti stech metrech se naloďte na trajekt“ ???!@#$%^&*(. Uprostřed Alp???… Do Flattach, vesničky pod ledovcem zbývá nějakých 20 km. Poté, co ve skalách skončila cesta se před tunelem po průzkumu terénu naloďujeme s dalšími pěti auty na nákladní vagon, který má táhnout červeně natřená lokomotiva s nápisem „World record 382 km/h“. Jo, tak to bude jízda 🙂
Pak již jen Flattach, serpentýny, parkplatz plný čechů a slováků, zaprděná lanovka, vlek, další vlek.. 3122 m über den Dingen.. Endlich..
Pár kroků směrem „off-piste“, chcem se jen tak podívat, jeden pohled, vylovit v batohu pípák a.. Fuck the slopes, no matter on which equipment, FREERIDE FOREVER!!!
Tři kila käse-spätzle a mega permoníky v kedlubně celou cestu z5 nemá cenu zmiňovat, možná na jiném serveru :p
