Expedice česká hranice – Znojmo – Slavonice (Podyjí)

23. – 26.6.2011 | 83 km

Kamil se nám oženil! Už to tedy není Jamal, ale JamalZ, jak poznamenala Jani a měl by si to všude změnit, aby to všichni (všechny) věděli (y). Asi dobrovolně povinné novodobé kroužkování a značkování teritoria. To se mám na co těšit ;D

Na navigátorovi (opět JamalZ) se to nicméně podepsalo lehkou roztržitostí a tak na ni samozřejmě musíme tu a tam upozornit zvoláním („Kamilééé… :)“) (foneticky vyslovovat jako slovo „Požooor“ ve známé větě „Požooor, jdou k vám kužátkááá„..

Poté, co jsme si ujasnili, kde se nachází Jihlava („Kamilééé… :)“) jsme se do Znojma vypravili busem z Jindřichova Hradce, kde Bořek mimochodem pomohl roztlačit vlak na úzkokolejce! Sice to bylo busem o polovinu kratší a levnější, ale zase jsme tam byli o pár hodin dřív. Holt vše má své výhody. Již pár kiláčků před Znojmem jsme se netrpělivě tlačili u okének, ale neměli jsme štěstí a žádné okurky jsme neviděli..

Ve Znojmě nás přivítal déšť. Po počátečním machrování jsme si představili, jak se spí s mokrýma trenkama ve spacáku a zavítali do nejbližšího čongoobchodu a za padíka každý přikoupili deštník! No co, hrdinů jsou plný hřbitovy 😀 . Pokračovali jsme dál městem. Poté, co jsme si prošli asi 7 náměstí a náměstíček Znojma, které se nám mimoch. moc a moc líbilo, nám to začalo být podezřelé a koukli jsme s Bořkem na mapu. („Kamilééé… :)“) ozvalo se odněkud, ale nám to nevadilo, že jsme si po městě prochodili krásnou podkovičku, GPSka nelže! A určitě nám JamalZ chtěl ukázat město. To už jsme ale obdivovali výhled na přehradu i hustě zalesněné koryto řeky, zaříznuté do svahů města. A ten vysoký most přes něj! Paráda. Skoro jsme na chvilku zapomněli že prší, ale jen na chvilku a tak jsme už jen ocenili starobylou vývěsku „Prodej mléka“ a zapluli do hospody k Mikolášovi. Kdyby svítilo sluníčko, řekl bych ve stínu kostela.

JamalZ prohlásil, že je to pohodovka, maximálně nějakých 65 – 68 kiláčků a tak nebylo kam chvátat, déšť nám taky neuteče. „Nechci bejt kverulant“, povídám, „ale na tý mapce plánu od tebe bylo skoro 80 kiláků…“ („Kamilééé… :)“) neodpustili jsme si, ale v hospodě už jsme byli a hlad tady byl. Objednali jsme si jako drsný čundráci pivo (já i přes vlezlého číšníka malý) a objednali jsme si smažák s hranolkama, jak se na čundr sluší a patří. Číšník chvilku zmateně pobíhal po budově, až přišel s tím, že už ho nemá (nemá smažák!) a neúnavně se nám snažil prodal grilovaný hermelín s grilovanou zeleninou. A my jsme se s Bořkem blbci nachytali! A tak zatím co JamalZ si pochutnával na pořádný řízkový flákotě a možná se i trošku přejed, my jsme slupli ten grilovanej hermelíneček s troškou zeleniny a hladoví vytáhli za ten skromný předkrm s pivem snad stopade. Tady jim ale rozhodně víc vydělat nedáme! Kdo to kdy viděl, nabídnout čundrákovi s megabáglem grilovanej hermelíneček?.. Já bych to ještě nějak rozchodil, protože jsem alespoň ochutnal po dlouhé době zelený fazolky, kterým se vyhýbám, ale tady nebyla jiná možnost a světe div se, byly dobrý! Ale Bořek, který snídá minimálně 6 – 7 rohlíků a paštiku si vždycky koupí velkou, určitě musel při takovéto uctění trpět..

Vydali jsme se na cestu. Pořád pršelo, ale to nám až tak nevadilo, ani Bořkovi, který ještě před východem ze Znojma už držel v jedné ruce tyčku od deštníku a deštník samotný v druhé. Nebo spíš na hlavě. Rejžák! Brzy jsme již byli v národním parku, při zaslechnutí volně se pasoucích oveček zavzpomínali na Bulmena (čti Bolman) a jeho příhodu s holínkami. Cesty a cestičky lesem se nám moc líbily, zase úplně jiná krajina než tam u nás v lese na jihu.  Tma na krku a my se ocitli ve světluškové aleji. Všude stovky světlušek! Krásná podívaná, jako v pohádce. A lákaly nás svými prdýlkami, „pojď blíž, pojď blíž…“ Ale my jsme měli naštěstí svoje baterky a dokonce s víc lumenama a tak jsme se drželi na naší cestě. A teprve když jsme vyšli z toho lesa a nějaký čas šli okolo vinice, odvážili jsme se zakempovat na kraji vinice. V noci přestalo pršet a strhla se větrná vichřice a přístřešek se nám nafukoval jako balón. Dokonce nás to donutilo vstát, což je slušný výkon a upravit náběžnou hranu.

Ráno nás vítalo sluníčkem a tak jsme zvesela vyrazili a na programu byla lávka přes Dyji, která lákala ke koupání. Naštěstí nebylo takové horko a tak jsme odolali a za chvíli stavěli u ochutlávkového stánku viniční trati Šobes. Byl tam perfektní chlapík, který nám vyprávěl o užovce stromové, kterou tam mají, o dlouhých slavných železných schodech, které už tam nejsou a vůbec s ním byla prča. Též jsme se dozvěděli, že ve Znojmě jsou jedny z největších podzemních chodeb v Čechách, někde dokonce třípatrové a jestli možná ne právě ty největší. Tam se ještě určitě musíme podívat.. Každý jsme si dali tři ochutnávkové stopičky po 0,3? 0,4? cl a každý zaplatili pade.  Zřejmě slušnej oddíl! Ale byly dobrý 🙂 Dále následoval dlouhý megakopec s krásnými výhledy a dalších pěkných pár kilometrů. Večer jsme shlédli Zámek ve Vranově nad Dyjí, dali si nějaké speciální červené pivo a rozbili (postavili) tábor u rybníčku za městem. Ještě druhá večeře v podobě klábásek na ohýnku a šup spát!

Sobota. Stále nám zbývá nějakých krásných 45 kiláčků do Slavonic. („Kamilééé… :)“) Šlapalo se nám ale dobře, ulovili pár kešek, zvládli pár fotek. Též jsme oslavili jubilejní 1000. kilometr ušlý na etapě! Rozhodně nemůžu osobně tvrdit, že bych měl každý z těch kiláků v nohách, každopádně jsem byl ale na zdolanou tisícku hrdý! :p Jdeme dál.  Podvečer, Vratěnín. Znalecky obdivujeme aborigince pohybující se po vsi, čeká nás poslední keška a hajdy na kutě! Poslední keška nám dá ještě trošku zabrat, vzhledem k tomu, že nejdřív hledáme na „ne zcela přesných souřadnicích“ („Kamilééé… :)“) Po korekci se ale daří rychlý odlov, což se nedá říct o hledání noclehu potmě v lesíku, který je celý dokopce. Vhodné místo nenalézáme, protože pod jediným velkým stromem na rovině to fouká jako v San Franciscu a spaní na poli, které únavou padne naštěstí zavrhujeme, v noci by nás to mj. pěkně spláchlo! Jdeme dál a místo nacházíme až za dalších pěkných pár kiláků v dalším lese. Večer už pěkně upajdaní zjišťujeme, že jsme snad za den ušli pěkných 40 kiláčků, to vypadá na nový denní rekord! Ještě to musíme ověřit notářem.

Pečlivě zvolené místo oceňujeme v noci, kdy skutečně prší. Ráno již je ale zase pěkné a tak se těšíme na poslední kousek, nějakých 8 kiláčků do Slavonic. Malinko se nám to zkratkou, stylem kopřivy – čára – necesta – pole prodloužilo a tak po závěrečném zhodnocení v restauraci Arkáda na náměstí ve Slavonicích můžeme prohlásit, že jsme na této etapě nakonec urazili krásných 99,6 km. Pěkné.

Díky a už se těším na další (podzimní) etapu!

oficiální stránky: http://www.expedice-czech.cz

Jedna odpověď na “Expedice česká hranice – Znojmo – Slavonice (Podyjí)”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Upozornit emailem na navazující komentáře. Můžete se též přihlásit k odběru bez omentování.